V následujícím seznamu jsou uvedeny základní kroky instalace.
Než začnete s instalací, vytvořte si zálohu souborů, které máte na disku, protože při instalaci by mohlo dojít ke ztrátě vašich dat. Je velmi pravděpodobné, že budete muset přerozdělit pevný disk, abyste udělali místo pro Debian GNU/Linux. Při rozdělování disku byste vždy měli počítat s tím, že můžete ztratit všechna data. Instalační programy jsou docela spolehlivé a většina z nich je prověřená lety používání, ale chybná odpověď by se vám mohla zle vymstít. I po uchování obsahu disků buďte opatrní a promyslete si odpovědi a kroky při instalaci. Dvě minuty přemýšlení mohou ušetřit hodiny zbytečné práce.
Jestliže budete instalovat Linux na počítač, kde již máte jiný operační systém, přesvědčete se, že máte po ruce média pro jeho instalaci. Zvlášť v případě, že se chystáte přerozdělit systémový disk, se vám může přihodit, že bude nutné obnovit zavádění tohoto systému nebo dokonce nová instalace operačního systému.
Jediná podporovaná instalační metoda na systémech m86k (s výjimkou počítačů BVM a Motorola VMEbus) je zavedení z lokálního disku nebo diskety za použití zavaděče odvozeného z AmigaOS/TOS/MacOS. Na těchto strojích musíte mít pro natažení Linuxu i původní operační systém. Pro spouštění Linuxu na počítačích BVM a Motorola VMEbus musíte použít boot ROM ,,BVMBug'' nebo ,,16xBug''.
install.cs.txtinstall.cs.htmlinstall.cs.pdfLinux/m68k FAQatari-fdisk.txtamiga-fdisk.txtmac-fdisk.txtpmac-fdisk.txt.../current/md5sum.txtmd5sum, můžete si příkazem md5sum -v -c md5sum.txt
ověřit, zda soubory nejsou poškozeny.
Informace o hardwaru můžete získat:
Hardwarové informace nutné pro instalaci
+-------------------------------------------------------------------+
|Hardware| (možná) potřebné informace |
|--------+----------------------------------------------------------|
| | * Počet. |
| | * Jejich pořadí v systému. |
|Pevné | * Typ IDE nebo SCSI (většina počítačů má disky IDE) |
|disky | * Dostupné volné místo. |
| | * Diskové oddíly. |
| | * Oddíly, na kterých jsou nainstalovány jiné |
| | operační systémy. |
|--------+----------------------------------------------------------|
| | * Výrobce a model. |
| | * Podporovaná rozlišení. |
|Monitor | * Horizontální obnovovací frekvence. |
| | * Vertikální obnovovací frekvence. |
| | * Podporovaná barevná hloubka (počet barev). |
| | * Velikost obrazovky. |
|--------+----------------------------------------------------------|
| | * Typ: sériová, PS nebo USB. |
|Myš | * Port. |
| | * Výrobce. |
| | * Počet tlačítek. |
|--------+----------------------------------------------------------|
|Síť | * Výrobce a model. |
| | * Typ adaptéru. |
|--------+----------------------------------------------------------|
|Tiskárna| * Výrobce a model. |
| | * Podporovaná tisková rozlišení. |
|--------+----------------------------------------------------------|
| | * Výrobce a model. |
|Video | * Dostupná videopaměť. |
|karta | * Podporovaná rozlišení a barevné hloubky (měli byste |
| | porovnat se schopnostmi monitoru). |
+-------------------------------------------------------------------+
Mnoho značkových výrobků pracuje pod Linuxem bez problémů a podpora hardwaru pro Linux se zlepšuje každým dnem. Přes to všechno Linux nepodporuje tolik typů hardwaru jako některé jiné operační systémy.
Možný postup při ověřování hardwarové kompatibility:
Pokud bude váš počítač trvale připojen do sítě (myslí se ethernetové a obdobné připojení, ne PPP), zjistěte si od správce sítě tyto informace. (Pokud vám správce sítě doporučí použít DHCP server, nemusíte tyto informace zjišťovat, protože DHCP server nastaví váš počítač automaticky.)
Jestliže budete do sítě připojeni jen přes PPP nebo podobné vytáčené připojení, nejspíš nebudete moci instalovat základní systém ze sítě. V takovém případě musíte instalovat z CD, lokálního disku nebo disket obsahujících základní balíčky. K nastavení síťového připojení se můžete vrátit, až budete mít instalaci hotovou. Návod je dále v textu Nastavení PPP, Oddíl 8.9.
Je velmi důležité vědět, pro jaký účel chcete počítač používat. Podle toho odhadnete nároky na diskovou kapacitu a navrhnete optimální rozdělení pevného disku.
Porovnejte seznam vašeho hardware s následující tabulkou, ve které zjistíte, zda můžete použít zamýšlený typ instalace.
Skutečné minimální požadavky mohou být nižší než uvádí tabulka, ale většina uživatelů by se mohla cítit frustrovaně. Pro m68k je doporučený procesor 68030 a lepší. Místa na disku vám možná bute stačit trošku méně.
Doporučené minimální požadavky
+----------------------------------------------+
|Typ instalace | RAM | Pevný disk |
|------------------+-------------+-------------|
|Bez kanc. aplikací| 16 MB | 450 MB |
|------------------+-------------+-------------|
|Pracovní stanice | 64 MB | 1 GB |
|------------------+-------------+-------------|
|Server | 128 MB | 4 GB |
+----------------------------------------------+
Pro představu je zde uvedeno několik typických využití Debianu. Další ideu o zabraném místu můžete získat pohledem na Místo potřebné pro úlohy, Oddíl 11.4.
Pamatujte, že všechny uvedené velikosti jsou orientační a že neobsahují další
věci, které obvykle v systému bývají (jako třeba pošta, soubory uživatelů,
data). Při přidělování místa pro vaše vlastní soubory a data je vždy lepší být
velkorysý. Konkrétně v Debianu oblast /var obsahuje hodně dat
závislých na dané situaci. Například soubory programu dpkg mohou
klidně zabrat 20MB, ani nemrknete. Pokud přidáme velikost logovacích souborů
(většinou v řádech MB) a ostatní proměnlivá data, měli byste pro
/var uvažovat o alokování minimálně 50MB.
Rozdělením disku se na disku vytvoří několik vzájemně nezávislých oddílů (angl. partition). Každý oddíl je nezávislý na ostatních. Dá se to přirovnat k bytu rozčleněnému zdmi, přidáním nábytku do jedné místnosti nemá na ostatní místnosti žádný vliv.
Jestliže už na počítači máte nějaký operační systém a chcete na stejný disk ještě umístit Linux, patrně se nevyhnete přerozdělení disku. Debian pro sebe potřebuje vlastní diskové oblasti a nemůže být nainstalován na oblasti Windows nebo třeba MacOS. Je sice možné sdílet některé oblasti s jinými systémy, ale popis je mimo rozsah tohoto dokumentu. Minimálně budete potřebovat jednu oblast pro kořenový souborový systém.
Informace o aktuálním rozdělení disku můžete získat dělicím programem vašeho stávajícího operačního systému , jako je HD SC Setup, HDToolBox nebo SCSITool . Každý dělicí nástroj umožňuje prohlížet oblasti bez jejich modifikace.
Obecně změna oddílu, na kterém je souborový systém, znamená ztrátu dat, takže si raději disk před změnami do tabulky diskových oddílů zazálohujte. Podle analogie s bytem a zdmi, z bytu také raději vynesete veškerý nábytek, než budete přestavovat zdi.
Jestliže má váš počítač více než jeden pevný disk, můžete celý disk vyhradit pro Debian a dělením disku se můžete zabývat až v průběhu instalace. Oddílový program obsažený v instalačním programu se s tím jednoduše vypořádá.
Stejně pokud máte pouze jeden pevný disk a chcete kompletně nahradit stávající operační systém Debianem, může rozdělení disku proběhnout až v průběhu instalace (Poznámky k rozdělování disku, Kapitola 6). Pozor: pokud startujete instalační systém z pevného disku a potom tento disk rozdělíte, smažete si zaváděcí soubory a musíte doufat, že se instalace povede napoprvé. (Minimálně v tomto případě je dobré mít u sebe nástroje pro oživení počítače, jako jsou zaváděcí diskety nebo CD s původním systémem a podobně).
Také v případě, že již máte na disku několik oblastí a potřebné místo můžete získat jejich smazáním, můžete počkat s rozdělením disku a rozdělit disk až při instalaci. Nedoporučujeme vytvářet linuxové oblasti nástroji z jiných operačních systémů. (Každý systém ví nejlépe, co má rád).
Pokud budete mít na počítači více operačních systémů, měli byste tyto systémy instalovat před Debianem. Instalační programy Windows a jiných systémů by mohly zabránit startu Debianu nebo vás navést k přeformátování některých oblastí.
Tyto problémy můžete vyřešit, nebo se jim úplně vyhnout, ale nejjistější je instalovat Debian jako poslední.
Jestliže máte, jako většina kancelářských počítačů, pouze jeden pevný disk s oblastí o maximální velikosti a chcete zavádět oba operační systémy (původní systém a Debian), budete muset:
Jestliže používáte AmigaOS, můžete upravit původní oblasti ještě před instalací
programem HDToolBox.
Identifikátory (ID) diskových oblastí v Atari jsou tříznakové položky: pro datové oblasti se používá ,,LNX'' a pro oblasti s virtuální pamětí ,,SWP''. Pokud instalujete systém na počítač s malou pamětí, je nutno také vytvořit malou Minixovou oblast (asi 2MB), která bude mít identifikaci ,,MNX''. Pozor! Nejen že špatné nastavení ID jednotlivých oblastí zabrání instalačnímu programu rozpoznat diskové oblasti, ale také způsobí, že TOS se bude pokoušet přistoupit na linuxové oblasti, což se nebude líbit ovladači pevného disku, který na oplátku prohlásí celý disk za nedostupný.
Mezi ataristy existují spousty rozdělovacích programů od třetích společností
(Atari utilita harddisk bohužel nepovolí změnit ID oblasti), a
tento manuál se nemůže detailně zabývat každým z nich. Následující postup tedy
pokrývá program SCSITool (od Hard+Soft GmBH).
SCSITool a vyberte disk, který chcete rozdělit (menu
,,Disk'', položka ,,select'').
V případě že jste zvolili ,,Change'', vyberte ze seznamu oblast, kterou chcete změnit a v dialogovém okně vyberte ,,other systems''. Další okno vypíše detailní informace o umístění vybrané oblasti a nechá vás změnit ID oblasti. Změny uložte kliknutím na tlačítko ,,OK''.
SCSITool přes menu ,,File'' a položku ,,Quit''. Počítač
se restartuje, aby se potvrdilo, že TOS používá změněnou tabulku oblastí.
Pokud jste změnili jakoukoliv TOS/GEM oblast, bude neověřená a bude se muset
znovu inicializovat (říkali jsme vám, že si máte zálohovat všechna data na
disku, že?).
V instalačním programu Linuxu existuje rozdělovací nástroj pro Linux/m68k
nazvaný atari-fdisk, ale zatím doporučujeme rozdělovat disk
editorem oblastí v TOS, nebo nějakým jiným nástrojem. Pokud váš editor oblastí
nemá možnost editovat typ oblasti, můžete udělat tento kritický krok později (z
dočasného instalačního RAMdisku). SCSITool je jediný nám známý
editor oblastí, který podporuje výběr libovolného typu oblasti, ale samozřejmě
zde mohou být jiné nástroje — vyberte si ten, který vyhovuje vašim
požadavkům.
Na Macintoshi byly testovány tyto nástroje pro dělení disku:
pdisk, HD SC Setup 7.3.5 (Apple), HDT
1.8 (FWB), SilverLining (LaCie) a DiskTool (Tim
Endres, GPL). U programů HDT a SilverLining je
vyžadována plná verze. Aby nástroj od Applu mohl rozpoznat disky jiných
výrobců, musí být ,,opraven''. (Postup jak opravit HD SC Setup za
pomoci ResEditu je k dispozici na http://www.euronet.nl/users/ernstoud/patch.html).
Pro Macintoshe používající IDE disky je potřeba použít program Apple
Drive Setup k vytvoření prázdného místa pro linuxové oblasti a vlastní
dělení disku provést až v Linuxu. Další možností je použít MacOS verzi pdisku,
který lze stáhnout z FTP serveru MkLinuxu.
V této části se popisuje nastavení hardwaru nutné před vlastní instalací. Obecně se tím myslí kontrola a případná změna nastavení ,,firmware'' systému. ,,Firmware'' je nejnižší úroveň softwaru, který zařízení v počítači používají, rozhodujícím způsobem ovlivňuje start počítače po jeho zapnutí. Také se zde dozvíte o některých známých hardwarových problémech ovlivňujících spolehlivost systému Debian GNU/Linux
Počítače typu Motorola 680x0 se obvykle konfigurují samy a nepotřebují zásah do
nastavení firmwaru. V každém případě byste se měli ujistit, že používáte
příslušné záplaty systému a ROM. Na Macintoshích je doporučená verze MacOS
>= 7.1, protože verze 7.0.1 obsahuje chybu v ovladačích videa, která zabrání
zavaděči deaktivovat přerušení videa, což způsobí zaseknutí počítače. Zavaděč
Amigy potřebuje ixemul.library ve verzi, která je na CD-ROM. Na
systémech BVM VMEbus byste měli použít boot ROM BVMBug revize G nebo vyšší.
Boot ROM BVMBug nejsou součástí systémů BVM, ale jsou zdarma dostupné na
požádání. FIXME: Mac needs >= 7.1 ? AmigaOS setpatch and ROM
revisions? (see the m68k FAQ)
Mnoho uživatelů se pokoušelo přetaktovat chod procesoru na vyšší než určenou
frekvenci (např. 90MHz na 100MHz). Správná funkce počítače pak může být
závislá na teplotě a dalších faktorech a někdy hrozí i poškození systému.
Jednomu z autorů tohoto dokumentu fungoval přetaktovaný systém přes rok
bezchybně a pak začalo docházet k ukončení běhu kompilátoru gcc
chybou unexpected signal při kompilaci jádra. Nastavení rychlosti CPU na
nominální hodnotu tyto problémy odstranilo.
Kompilátor gcc často jako první poukáže na problémy s pamětí (nebo
na jiné hardwarové problémy způsobující nepředvídatelnou modifikaci dat), neboť
vytváří velké datové struktury, které opakovaně prochází. Chyba v uložení dat
způsobí vygenerování neplatné instrukce nebo přístup na neexistující adresu.
Symptomem je pak ukončení překladu chybou unexpected signal (neočekávaný
signál).
Desky Atari TT RAM jsou proslulé svými problémy pod Linuxem. pokud zaznamenáte nějaké divné chování, zkuste alespoň spouštět jádro v ST-RAM. Uživatelé amigy možná budou muset vyřadit RAM použitím mem souboru zavaděče. FIXME: more description of this needed.
Instalace systému Debian GNU/Linux 3.0 na architektuře Motorola 680x0
verze 3.0.23, 16 May, 2002